STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

HVĚZDA BETLÉMSKÁ A KEPLER

Jana Tichá - 11. 12. 2011 | přístupy: 10591 | vytisknout článek

Jako každoročně o adventu jsou astronomové dotazováni na hvězdu betlémskou. Jako každoročně se pokoušejí odpovědět. Mají v tom více než čtyřsetletou tradici. Prvním astronomem, který se problematikou hvězdy betlémské seriózně zabýval, byl astronom Johannes Kepler.

 

Německý učenec Johannes Kepler (1571-1630) působil mezi lety 1600 a 1612 v Čechách. V rožmberské knihovně Petra Voka i v jiných knihovnách té doby bychom našli latinský spis Johanna Keplera vydaný v Praze roku 1606 (tiskař Pavel Sessius). Kniha je veledlouze nazvaná "De Stella Nova in pede Serpentarii, et qui sub ejus exortum de novo ini it, trigono igneo. Libellus astronomicis, physicis, metaphysicis, meteorologicis & astrologicis disputationibus, & plenus. Accesserunt I. De stella incognita Cygni: Narratio astronomica. II. De Jesu Christi Servatoris Vero Anno Natalitio, consideratio novissimae fententiae Lavrentii Susligae Poloni, quatuor annos in ufitata Epocha defiderantis".

 

Hlavní část tohoto spisu Kepler věnoval nové hvězdě v noze Hadonoše, v současnosti označované jako Keplerova supernova (SN 1604). Jako Jupiter jasná nově se objevivší hvězda byla pozorována od října 1604. Kepler neuvěřil poplachu, dokud ji v noci z 16. na 17. října 1604 neuviděl na vlastní oči a nezačal jí systematicky spolu s meteoroscopem císařského kancléře Janem Brunovským z Prahy pozorovat. Zaznamenal její klesající svítivost a spekuloval o jejím původu. Nepozorovatelnou/neměřitelnou paralaxu užil jako argument k tomu, že nová hvězda patří do sféry stálic. To ovšem dále podkopávalo aristotelskou doktrinu o neměnnosti nebeských sfér.

 

V prvním dodatku spisu pak rozebírá dosud neznámou hvězdu v Labuti, "falešnou" novu nalezenou v roce 1600. Dnes ji známe jako P Cygni, veleobra spektrálního typu B, představitelku zvláštního typu proměnných hvězd.

 

Pro naše téma hvězdy nad Betlémem je však důležitý druhý dodatek, v němž Kepler rozebírá dílo polského historika Laurentia Suslygy, věnované chronologii dějin včetně datace narození Krista. Kepler s ním polemizuje. Inspirován objevenou (super)novou v noze Hadonoše z roku 1604 poblíž planet Jupiteru, Saturnu a Marsu a jí o několik měsíců předcházející konjunkcí Jupiteru a Saturnu ve Střelci roku 1603, uvažuje a počítá, že velká tj. třikrát se opakující konjunkce Jupiteru a Saturnu v Rybách v roce 7. B.C. byla zvěstovatelem, předchůdcem či heroldem objevení se "zázračné" hvězdy betlémské, navigující v Matoušově evangeliu tři krále do Betléma k právě narozenému Spasiteli. Tato tzv. velká konjunkce, opakující se přibližně v 800 letém cyklu, byla vždy zajímavá zejména z astrologického hlediska. Předchozí kolem roku 800 měla oznamovat vzestup Karla Velikého a předpředchozí právě narození Krista.

 

Je tedy omylem, a to často opakovaným, zestručňovat Keplerovu myšlenku tak, že považoval za "hvězdu betlémskou" konjunkci samotnou. A to už proto, že text evangelia hovoří o "hvězdě" v jednotném čísle, což Kepler jakožto studovaný luteránský teolog zajisté dobře veděl. Nadto obě planety, vzdálené od sebe i v nejtěsnějším přiblížení na obloze cc. 1 stupeň (tj. 2 průměry měsíčního kotouče) nemohl nikdo soudný považovat za jednu velkou "hvězdu", a to ani při pohledu na oblohu ani při výpočtech. Tento omyl vznikl na začátku 19. století a bohužel se používá v textech věnovaných "hvězdě betlémské" stále dokola, mnohdy doozdoben rádoby astrologickým výkladem o Jupiteru jako planetě královské, Saturnu židovském a znamení Ryb přinadležícím Palestině, nadto zároveň s využitím symbolu ryby pro (první křesťany). Tak prosím tento omyl už nešiřme :-) stejně jako obdobnou iluzi o hvězdě betlémské jako kometě (viz. HVĚZDA BETLÉMSKÁ ?? nebo Hvězda betlémská? ) a raději se chystejme na Vánoce!

 

"A uzřevše hvězdu, zradovali se radostí velmi velikou." (Matouš, 2:10, Bible kralická)

 

 



POČET NÁVŠTĚV

334747 návštěv od 1. března 2003


Klet.cz Planetky.cz WebArchiv