STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

Odkud přilétají astronomické telegramy?

Jana Tichá - 14. 6. 2003 | přístupy: 2649 | vytisknout článek

Lze říci hned na úvod, že otázka je poněkud mimo. Astronomické telegramy už vlastně neexistují, natož aby odkudsi přilétaly. Přesto existuje komise Astronomických telegramů Mezinárodní astronomické unie a Centrála astronomických telegramů. A co tedy dělá ? Posílá rychlé astronomické informace, včetně informací o objevech nových komet, po Internetu. Ale popořádku.

V roce 1922, přesně 22.října byl Centrálou astronomických telegramů (Central Bureau for Astronomical Telegrams - CBAT) v Kodani vydán první cirkulář Mezinárodní astronomické unie (IAUC). Cirkuláře existovaly v tištěné formě kartiček o velikosti pohlednic rozesílané poštou, pokud možno leteckou. K rychlejšímu spojení byly používány telegramy. To umožnily transatlantické kabely. Systém fungoval dokonce i během druhé světové války, kdy zprávy do spojeneckých zemí putovaly z Kodaně přes neutrální Švédsko. V roce 1965 se Centrála astronomických telegramů přesunula do Cambridge ve státě Massachusetts. A to ne jen tak někam, ale na proslulou astronomickou adresu, kde sídlila Harvardská Observatoř, která spolu s původně washingtonskou Smithsonianskou astrofyzikální observatoří vytvořila v roce 1973 dnešní Center for Astrophysics. Centrála astronomických telegramů se octla v centru dění. K prostředkům šíření rychlých informací přibyl jako výkřik techniky dálnopis, ale pokrok informačních technologií se šířil nezastavitelně dál. V roce 1984 vznikly první počítačové služby CBAT (Computer Service), na konci osmdesátých letech byla CBAT stejně jako celá interní síť Smithsonianské observatoře připojena na americkou síť SPAN, následovalo připojení na regulérní Internet. V roce 1993 bylo zrušeno rozesílání rychlých informací coby telegramů a v červenci 1995 byla zrušena telegrafová adresa CBAT (TWX 710-320-6842 ASTROGRAM CAM). Zapadla sláva těch, kteří uměli kódovat astronomické telegramy. Zdá se, že Internet byl vymyšlen jen kvůli astronomii. Tištěné cirkuláře v podobě malých úhledných kartiček zatím zůstaly, neboť je vyžadují některé knihovny.

Hlavním úkolem Centrály astronomických telegramů je „rozesílání rychlých astronomických informací o přechodných jevech“, což zahrnuje objevy nových komet, supernov, nov, záblesků záření gama aj. Pro objevy planetek s neobvyklými typy drah byly od září 1993 vytvořeny Minor Planet Electronic Circulars, vydávané pouze v elektronické podobě sesterskou centrálou pro planetky (Minor Planet Center). Centrála ovšem není pouhým poštovním úřadem, rozesílajícím dál obdržená data. Naopak, její neochvějnou snahou je publikovat v IAUCs pouze ověřené zprávy o objevech, takže pod viditelným vrcholem prezentovaným téměř denně přibývajícími cirkuláři, existuje pod hladinou astronomického dění neviditelná část ledovce spočívající v přijímání zpráv o objevech a jevech, jejich přebírání, vylučování těch úplně nesmyslných, ověřování a teprve poté vydání dalšího cirkuláře. Protože osazenstvo CBAT tvoří fakticky jen dva lidé, pěstují si po celém světě síť zkušených a rychle reagujících pozorovatelů, schopných potvrdit (či často nepotvrdit) údajný objev nové komety či třeba supernovy.

Čest patřit mezi tyto pozorovatele máme na Kleti už od roku 1993. Skýtá to občas nutnost po obdržení e-mailové zprávy přejet na oznámené hvězdné pole, hledat tam údajnou kometu, občas tak mít třeba šanci pořídit první evropský snímek nové komety (třeba Hale-Bopp), občas najít hezkou galaxii či nenajít nic, protože údajná kometa byla reflexem v optické soustavě „objevitelova“ dalekohledu, či místo neexistující supernovy najít novou planetku. Potenciální objevitelé jsou sem tam poněkud nekritičtí. V kladném případě pak pořídit snímky nové komety, v téměř reálném čase změřit její přesné polohy, jasnost, případně průměr komy, délku a poziční úhel ohonu a odeslat (po Internetu, nikoliv jako telegram). V už zmíněné massachusettské Cambridge pak sedí muž, který „vzal na sebe nevděčnou úlohu prosívat mezi stovkami, ba tisíci falešných poplachů a zpráv vzácná zrnka nových objevů“. (Citát jsem si vypůjčila z knihy Vladimíra Železného „Návraty první dámy“). Z obdržených dat spočítá první dráhu komety a vytvoří nový cirkulář, který se jednak rozesílá jako e-mailová zpráva předplatitelům, jednak umisťuje na WWW stránky CBAT (http://cfa-www.harvard.edu/iau/cbat.html). K nočnímu nebi pak občas na základě našim měření míří největší světové dalekohledy pro získání podrobných poznatků o nové kometě. Občas z toho běhá mráz po zádech.

Takže, dá-li se ta tak říci, virtuálně jsme fungování CBAT znali. Leč v létě 1999 na nás čekala reálná návštěva. Reálná červencová Cambridge se na první pohled prezentovala rozsáhlou aktivitou při opravování ulic a neuvěřitelným horkem (39 stupňů Celsia ve stínu a 95% vlhkosti k tomu jaksi navíc). Přesto jsme nakonec dorazili v daný čas na dané místo. Centrála astronomických telegramů sídlí v budově Harvard-Smithsonianské observatoře, v části navazující na kopuli Velkého Refraktor. Z ohledem na komety lze jakožto kometovou historickou připomínkou zmínit, že Horace Parnell Tuttle zde na Observatory Hill v předminulém století hledal komety a objevil zde například známou 55P/Tempel-Tuttle, mateřskou kometu Leonid v roce 1866 či 109P/Swift-Tuttle, mateřskou kometu Perseid v roce 1862.


Kopule velkého refraktoru v Cambridge. Foto: Jana Tichá

Budova je obklopena zahradou a dotvrzuje tak správnost své poštovní adresy 60 Garden Street, leč i rozsáhlým parkovištěm, neboť v Americe se víceméně nechodí pěšky. A navíc letní vedra se dají přežít jen rychlým přesunem z klimatizovaného auta do klimatizované budovy. Jak už bylo řečeno výše, osazenstvo CBAT tvoří vlastně jen dva lidé. Jejich jména jsou astronomické veřejnosti z podpisů pod astronomickými cirkuláři, ale nejen tak. Ředitelem CBAT byl od roku 1968 do roku 2000 dr. Brian G. Marsden, vynikající odborník na dynamiku malých těles sluneční soustavy, autor mnoha vydání katalogu kometárních drah aj. Jeho dlouholetým zástupcem a od roku 2000 novým ředitelem CBAT je dr. Daniel W. E. Green, dobře známý nejen z cirkulářů IAUC, ale též z International Comet Quaterly, shromažďujícího odhady jasností komet. Zatímco Brian Marsden setrvával na svém místě neochvějně tři desítky let (a setrvává i nadále jakožto ředitel emeritní - zdá se, že bez něho by se dráhy komet chaoticky zauzlily v hlubinách vesmíru), mezi jeho zástupci se vystřídalo už několik astronomů, na části své americké dráhy po roce 1968 i český astronom Zdeněk Sekanina.


dr. Brian G. Marsden ve své pracovně. Foto. Miloš Tichý

Absolutní většina nových zpráv pro cirkuláře přichází po internetu. Občas se telefonicky ozve tvrdohlavý pozorovatel, domáhající se ohlášení údajného objevu komety či supernovy bez pozic změřených ze snímku či alespoň odhadnutých z vizuálního pozorování. Ten je pak slušné požádán o zaslání dalších údajů. Někdy až nadpozemsky slušně. Některé objevy jsou rychle zpracovány, některé zprávy vyvolávají spoustu nutných otázek a dá dost práce než dospějí k vydání cirkuláře, kde se prezentují několika řádky. Například zpráva o možném objevu dalších dvou měsíců planety Uran, která se objevila právě během našeho pobytu na Harvardu. Z pozorování získaných týmem vedeným J. Kavelaarsem s použitím 3,5-m CFH teleskopu na Mauna Kea bylo možné stejně dobře spočítat dráhu tělesa pohybujícího se po dráze planetky typu Kentaur s přísluním za drahou Jupiteru, či dráhu Uranova satelitu. Nepřítomnost jiných pomalu se pohybujících objektů v blízkosti a pohyb vzdáleně podobný pohybu Uranu nasvědčovaly tomu, že se jedná o nové měsíce (nebo spíš měsíčky) Uranu. Dr. Marsden se dohadoval s pozorovateli, kdy budou mít pozorovací čas a počasí na třetí noc pro další ověření údajných měsíčků. Mezitím testoval nejvhodnější varianty drah. Výpočet drah opravdu není záležitostí „automatického“ software bez zásahu lidské ruky. Koneckonců výstředná uranocentrická (nevím, zda se to takto může říci česky) dráha není legrace. Když jsme odjížděli z Cambridge, pravil : „Tím prvním jsem si docela jist, tím druhým ještě ne úplně.“ Cirkulář obsahující první oznámení objevu nových měsíců Uranu S/1999 U1 a S/1999 U2 tak vyšel až za další tři dny.

Příprava nových cirkulářů jde do takových detailů, že jejich autoři u exotických jazyků, jakým je i čeština, v TEXové verzi cirkulářů dbají dokonce i na správný pravopis nově se objevujících jmen pozorovatelů či observatoří. za ty, kteří neumí napsat V TEXu, jak se jmenují jsem to pak musela konzultovat já.

Prostě – střed vesmíru sice neexistuje. Ale kdyby existoval, měl by mít adresu Central Bureau for Astronomical Telegrams, 60 Garden Street, Cambridge, Massachusetts.

A otázka na závěr: Proč pořád telegramy ? Na kongresu IAU v roce 1997 v Kjótu byl podán návrh telegramovou centrálu nerozesílající telegramy přejmenovat na něco modernějšího. Po hlasitých protestech několika tvrdohlavých účastníků požadujících zachování tradičního názvu byl návrh zamítnout. Navíc se k pětasedmdesátému výročí existence CBAT objevila planetka jménem Telegramia a ani další kongres Mezinárodní astronomické unie na tradičním názvu nic nezměnil.

P.S. Článek byl původně napsán v roce 1999 a nyní aktualizován (2003) v rozsahu menším než malém. Centrála astronomických telegramů CBAT stále skvěle pracuje, ač objevy nových komet narůstají hlavně zásluhou družice SOHO a velkých hledacích projektů typu LINEAR, NEAT či Spacewatch v míře větší než velké. Výjimečně jsme její fungování vyzkoušeli i v opačném směru, kdy komega Tichý, místo ověřování cizích objevů objevil kometu vlastní (P/2000 U6) a musel naopak čekat na potvrzení objevu odjinud a vydání cirkuláře IAUC. Dan Green pilně pracuje a stará se o CBAT a Brian Marsden na něj i na komety dohlíží coby nejen ředitel emeritní, ale i coby prezident komise pro astronomické telegramy IAU a hlavně stále jako jeden z největších světových expertů přes dráhy komet. Pokud náhodou někdo z vás nalezne kometu, tak si celý ten systém ozkouší sám na sobě. Good luck.



POČET NÁVŠTĚV

650 455 návštěv od 1. března 2003


Klet.cz Planetky.cz WebArchiv