STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

SWIFT A TUTTLE aneb Perseidy nepocházejí z Persea (update 14.8.)

Jana Tichá - 5. 8. 2004 | přístupy: 15149 | vytisknout článek

Srpnové noci bývají krásné, teplé, prázdninové a jejich každoročně se opakující nebeskou ozdobou jsou Perseidy, výrazný meteorický roj jehož mateřským tělesem je kometa Swift-Tuttle.

Kometu objevili nezávisle na sobě L. Swift a H.P. Tuttle v červenci 1862. L. Swift (Marathon, New York) nalezl kometu 16.července v 11-cm refraktoru. Svůj objev však neoznámil, neboť svá pozorování považoval za jinou z komet objevenou toho roku. H. P. Tuttle bez znalosti těchto pozorování nalezl kometu z Harvard College Observatory v Cambridge, Massachusetts 19. července. teprve po jeho zveřejnění objevu usoudil Swift na svůj omyl a nezávislý objev komety zveřejnil. Kometa se v době objevu blížila ke Slunci i k Zemi a byla proto dobře viditelná a na svou dobu hojně pozorovaná. Tuttle jí jasností přirovnal ke známé kulové hvězdokupě M13 v Herkulu (5,9 mag.) a v dalekohledu měla viditelný ohon nejméně 1,5 stupně. Během srpna 1862 se dále zjasňovala a září přešla na jižní oblohu. Další pozorování však byla získána i z Austrálie a Jižní Afriky. Tuttle spočítal pro tuto kometu i první parabolickou dráhu, z více pozorování se ukázalo, že kometa bude periodická. Zvýšení zájmu o kometu Swift-Tuttle vyvolal G. V. Schiaparelli, který ztotožnil její dráhu s meteorickým rojem Perseid.


Kometa 109P/Swift-Tuttle na snímku 0.57-m reflektorem Observatoře Kleť (listopad 1992). Foto Miloš Tichý

Dosud byly identifikovány tři historické návraty periodické komety 109P/Swift-Tuttle. Dva z nich pocházejí ze starobylých čínských análů a to v letech -68 a 188. Třetím a nám časově nejbližším je návrat v roce 1737, taktéž z Číny, který v červenci 1737 pozoroval v Pekingu německý jezuitský misionář Ignatius Kegler (1680-1746). Kegler působil v Pekingu dvacetdevět let a získal tam i mnohá jiná pozoruhodná astronomická pozorování. Jen pro zajímavost, ve stejné době tam s Keglerem spolupůsobil jezuitský misionář českého původu Karel Slavíček, který se také zabýval přírodními vědami a je znám jako autor prvního plánu Pekingu. Ale zpět ke kometám. Hledání předchozího návratu komety Swift-Tuttle objevené v roce 1862 a jeho ztotžnění s některou ze známých komet zaznamenaných v 18.století se věnoval Brian Marsden. Původně uvažoval o dvou kandidátkách, poté se přiklonil právě ke kometě Kegler 1737 a původně předpokládal další návrat Swift-Tuttle už na rok 1983. Teprve náhodný objev Swift-Tuttle v září 1992 z Japonska umožnil Marsdenovi definitivně potvrdit totožnost komety Kegler z roku 1737 s kometou Swift Tuttle z roku 1862. Jedná se o periodickou kometu s oběžnou dobou kolísající v závislosti na gravitačním rušení planet i negravitačních vlivech kolem 130 let, se sklonem k rovině ekliptiky 113 stupňů s přísluním 0,96 AU čili uvnitř dráhy Země. Právě na průsečíku drah země a komety se dostávají do atmosféry Země drobné, většinou mikroskopiské prachové částečky uvolněné z komety a "třením v atmosféře" vytvářejí ony více či méně jasné světelné stopy meteorů.

Horace Parnell Tuttle je nepřehlédnutelnou postavou kometární astronomie. Kromě Swift-Tuttle je spoluobjevitelem další proslulé komety - Tempel-Tuttle, mateřského tělesa meteorického roje Leonid roku 1866. K jeho dalším objevům (1858) patří dvakrát ztracená periodická kometa Tuttle-Giacobini-Kresák, znovu-znovunalezená slovenským kometárním odborníkem Luborem Kresákem. Horace Parnell Tuttle (1837-1923) působil na Harvard College Observatory, během občanské války v USA sloužil u námořnictva a poté zakotvil na Naval Observatory ve Washingtonu. Kromě několika komet objevil i planetky (66) Maja a (73) Klytia. Zmíněné objevy uskutečnil na už zmíněné Harvard College Observatory v Cambridge v Massachusetts. Cambridge leží těsně vedle Bostonu na východním pobřeží USA. Je to město veskrze rovinaté, takže "Observatory Hill" je sice malý, ale opravdu kopec, nebo alespoň kopeček. Přestože na observatoři byl od poloviny 19.století v provozu Velký Refraktor o průměru objektivu 40 cm, Tuttle našel své komety malým přenosným 10-cm refraktorem. Jedna místní legenda praví, že Tuttle hledal komety z balkónků na budově Velkého Refraktoru. Balkónky tam jsou dosud, vypadají sympaticky, ale jsou už poněkud chatrné. Snažila jsme se na něj vloudit, ale z bezpečnostních důvodů jsem nebyla vpuštěna a na fotce je pouze při pohledu zezdola.


Foto: Jana Tichá

Brian Marsden ovšem tvrdí, že je poněkud nesmysl, aby se Tuttle mačkal na malém nepohodlném balkónku, když na Observatory Hill bylo tehdy méně budov i stromů a měl tak dost místa a volnosti vybrat si nejlepší pozorovací stanoviště kdekoliv v okolí budovy.


Foto: Archiv Harvard College Observatory

Pokud je na vás té historie už příliš, vylezte od počítače pod noční hvězdnou oblohu a jdětě se podívat na Perseidy (nebo na "Swift-Tuttlidy" :-) . Maximum meteorického roje připadá každoročně na noci kolem 12./13.srpna (letos 12.srpna 2004 nad ránem). Kromě tohoto "klasického maxima" předpověď astronomů Lyytinena a Van Flanderna na rok 2004 slibuje možnost návratu proudu čerstvých částic uvolněných z komety při přiblížení 1862, tedy v roce Tuttlova a Swiftova objevu. Tento proud by mohl způsobit nárůst činnosti roje kolem 20:50 UT 11.srpna 2004, čili našeho středoevropského letního času kolem 23 hodin večer se stovkou meteorů za hodinu (i více), většina z nich ovšem slabších, kolem 3. a 4. magnitudy. Tento vzrůst činnosti může trvat až 40 minut.


První zprávy ze světa potvrzují, že maximum "nového" vlákna částic uvolněných z komety 109P/Swift-Tuttle v roce 1862 opravdu nastalo kolem 11,85-11,87 srpna UT. Jasná obloha nad Kletí umožnila tyto Perseidy vidět nám (viz následující snímky) i štábu ČT.


Jasná Perseida 12. srpna 2004 v 0:32 SELČ.
Foto © Miloš Tichý , Observatoř Kleť (Nikon D70)


Perseida 11. srpna 2004 ve 23:00 SELČ, vlevo souhvězdí Cassiopeia.
Foto © Miloš Tichý , Observatoř Kleť (Nikon D70)



POČET NÁVŠTĚV

635 753 návštěv od 1. března 2003


Klet.cz Planetky.cz WebArchiv