VLASATICE V PAŘÍŽI

Rozmarná kráska na Seině letos v červnu hostila astronomy věnující se snad nejkrásnějším nebeským tělesům - vlasaticím čili kometám. Na známé observatoři v Meudonu u Paříže proběhlo pracovní setkání profesionálních astronomů, studentů astronomie i amatérských pozorovatelů věnujících se výzkumu komet aneb International Workshop on Cometary Astronomy III.

IWCA III organizovali v úzké spolupráci International Comet Quaterly (mezinárodní časopis věnovaný pozorování komet vydávaný Smithsonian Astrophysical Observatory v USA), Societe Astronomique de France (francouzská astronomická společnost) a Observatoire Paris-Meudon, jedna z nejvýznamnějších francouzských astronomických institucí. Na padesát účasníků rozebíralo nejrůznější otázky důležité pro stále podrobnější poznání komet jak během vlastního programu workshopu, tak během snídaní, obědů i večeří či při exkurzích na historickou pařížskou observatoř. Prostě workshop dostál svému jménu a byl tak pracovní jak jen to šlo. Mezi účastníky workshopu byly "superstar" světové kometární astronomie, šest objevitelů komet, několik mladých a nadějných kometárních astronomů včetně hlavního organizátora workshopu Nicolase Bivera, dlouholetí amatérští pozorovatelé komet i organizátoři kometárního dění. Přednesené referáty na sebe výborně navazovaly, mnohdy osvětlily jednu věc z více pohledů a nevyjasněné body se dále obracely ze všech stran na panelových diskuzích.

A teď už přímo k jádrům věci (či komet):

Oblíbená věta letitých populárních knih o tom, že nejvíce objevů komet připadá na amatérské pozorovatele už přestala platit. Absolutní většina nově objevených komet připadá v posledních letech na družici SOHO, lapající komety v těsné blízkosti Slunce, a poté na velké hledací projekty zaměřené primárně na hledání blízkozemních asteroidů (LINEAR, NEAT, Spacewatch, LONEOS aj.). Amatérské objevy, natož pak klasické vizuální objevy malými amatérskými přístroji, jsou ve statistikách naprostou výjimkou. Povšechný dojem možná zkresluje to, že o jasných amatérských objevech jako byly v posledních letech komety Ikeya-Zhang, Kudo-Fujikawa či předtím krásná Hale-Bopp se hodně hovoří. Pokud chtějí amatéři ještě vůbec nějaké komety nacházet, nezbude jim než hledat "mezery" v profesionálních programech, tj. třeba pozorovat na jižní polokouli, kde nyní kromě Siding Spring Survey nikdo systematicky nehledá. To je pak jedním ze zdrojů úspěchu jak W. Bradfielda, tak i dalších jižních lovců komet (Tabur, Jones), pro Středoevropana však rada asi nepříliš využitelná. "Skulinami" může být prohledávání částí oblohy blízko ke Slunci, kde už se z technických důvodů nepozoruje s velkými profesionálními přístroji, ať už ráno nebo večer, a na dalších "nevyužívaných" částech oblohy, jichž je ovšem vzhledem k rozmachu velkých survey čím dál tím méně. Další cestou je přechod k dokonalejšímu technickému vybavení od vizuálních pozorování před fotografii až k dnešní CCD technice. Tam už se ovšem mnohdy stírá hranice mezi profesionály a amatéry nejen pokud jde o vybavení ale třeba i o vzdělání a zázemí vůbec. Někdy mne tak napadá, že zatímco pro někoho je "jeho" kometa jakousi třešničkou na dortu, pro jiného je to zuřivě pronásledovaný životní cíl. Třeba japonští amatérští pozorovatelé v jednom svém článku označují velké hledací NEO projekty přímo za nepřítele. Komety lze ovšem také hledat na snímcích družice SOHO volně přístupných po internetu. Kde všude jsou ještě volné prostory pro hledání komet brilantně shrnul Sebastian Hönig. Ten k tomu měl jako postgraduální student astronomie a zároveň po dlouhých letech objevitel komety z německého území ty nejlepší předpoklady. Dan Green připodotkl, že vliv na úbytek vizuálních objevů komet má též světelné znečištění.

Pro každou nově objevenou kometu je třeba co nejpřesnějí vypočíst její dráhu. Nejen proto, abychom věděli kde se ta které konkrétní kometa bude kdy pohybovat, ale i pro poznání celé populace komet, jejího rozložení ve sluneční soustavě či pro zkoumání negravitačních vlivů na dráhy komet. K tomu je třeba získat dostatečný počet přesných astrometrických měření nadto ve vhodném časovém rozložení. Zde vede rozvoj a stále širší dostupnost moderních technologií k podivnému a v důsledcích neveselému paradoxu. Zatímco současní amateři vybavení jednoduchým CCD a software zaplavují experty přes kometární dráhy nadbytkem pozorování jasných komet, většinou pro danou kometu ze stejného období a tedy velezbytečně, přesné astrometrii slabých a obtížně pozorovatelných komet se věnuje jen pár stanic po celém světě a data pro takové komety chybějí. Prostě méně bývá někdy více, když dva dělají totéž není to ani v astronomii totéž a zdaleka ne všechna měření jsou stejně cenná. Na tom se shodli ředitel Centrály astronomických telegramů IAU Dan Green s jedním z největších (ne-li vůbec největším) expertem na výpočet kometárních drah a svým předchůdcem ve funkci Brianem Marsdenem.

Důležitou otázkou je jak vůbec u slabších těles rozeznat, zda se jedná o kometu či ne, zda se po neobvyklé dráze pohybuje planetka nebo kometární těleso projevující byť slabou a nenápadnou kometární aktivitu - komu kolem jádra či nenápadný ohůnek. Kupodivu je to pro mnohé pozorovatele sledující kandidáty na neobvyklá tělesa na stránkách Minor Planet Center velkým oříškem. Můj kolega Miloš Tichý předvedl vybavení a hlavně software, který se k rozlišení planetek jevících se na snímcích jako bodové od slabě difúzních komet používá a dále zdokonaluje na Kleti. Jeho výsledkem je již několik desítek potvrzených objevů komet včetně letošní jarní vlasatice C/2001 Q4 (NEAT) detekované na Kleti jako kometa už po objevu tělesa NEAT v roce 2001.

Mike A'Hearn, vedoucí projektu Deep Impact, kosmické sondy která má jako vůbec první přinést poznatky o vnitřku komety vysvětlil potřebu konkrétních pozorování pozemskými dalekohledy jak pro sledování cíle sondy komety Tempel 1 nyní, tak přímo při i po střetu umělého projektilu ze sondy Deep Impact s kometou Tempel 1 v červenci 2005.

Aby kometární astronomé věděli nějen kam směřují, ale i odkud přicházejí, představil Američan Gary Kronk svůj projekt Cometography, souhrn informací o kometách od prvních známých starověkých záznamů. Výsledně má dosáhnout 3000 stránek ve čtyřech dílech knihy, z nichž právě vyšel druhý. Kronkova "Kometografie" je vskutku monumentální dílo obsahující okolnosti objevů a další podrobnosti, přehledy odkazů v literatuře k jednotlivým kometám atd. Ani autor sám však ještě neví, co bude dělat s přibývajícími stovkami SOHO komet.

Pro předpovědi celkové jasnosti jednotlivých komet do budoucna i pro poznávání těchto těles obecně je třeba měřit nejen polohy ale i jasnoti komet. Fotometrie komet má mnohá úskalí a bude ještě vyžadovat solidní standardizaci (katalogy, plocha z níž je jasnost komy měřena aj.) požadavky na níž skvěle podal jak už jmenovaný Dan Green, tak Mark Kidger, anglický astronom ze španělských Kanárských ostrovů. Vizuální odhady komet jsou stále užitečné pro zachování historické kontinuity. CCD fotometrie ovšem rozšířila možnosti daleko ke slabým kometám nedosažitelným lidským okem, nadto zajišťuje objektivní záznam měřeného. Ač lze CCD fotometrii dále zdokonalovat, je nyní logickou cestou do budoucna. Pro mne osobně bylo udivující, že kritici CCD fotometrie v diskuzi pominuli, že moderní kvalitní CCD zabírají celou vizuální část spektra a nemají už tak problémy s "modrými" plynnými kometamina rozdíl od obyčejných "červených" typů CCD (tj. s citlivostí výrazně vyšší v červené části spektra) a tudíž se poněkud vlamovali do otevřených vrat.

Na přetřes přišly také internetove zdroje o kometách. Zatímco dobré zdroje (MPC, CBAT, ICQ, JPL apod.) umožňují kvalitní přípravu pozorování, přehled objevů i další údaje, na některých www stránkách najdete slušně řečeno zavádějící údaje. Podivné zprávy, nepotvrzené objevy a další dezinterpretace se šíří i z některých mailing listů, mnohdy bohužel používaných jako zdroje i novináři. Jako všechno je zde potřeba pečlivě třídit, zkoumat zda autor(ři) dané stránky se kometami opravdu zabývají či jen opisují (mnohdy nepřesně) cizí údaje, a nadto se sám vyhýbat šíření neověřených údajů.

Za nepřítomného Zdeńka Sekaninu, který patří mezi profesionální astronomy využívající amatérská pozorování, přednesl jeho příspěvek Dan Green. Zdůraznil, že amatéři, kteří chtějí spolupracovat s profesionály musí splňovat základní logické, ač mnohdy bohužel opomíjené nároky tj. úplný popis snímku včetně přesného času, orientace, použitého vybavení, být co možná nejvíce systematiční ve své činnosti, nepřeskakovat z jednoho cíle na druhý, pokud se jim zdá něco zajímavé pozorovat to více nocí, pro kontrolu nejlépe na více snímcích, být schopni rychle reagovat například na dodatečný dotaz od profesionála kterému své snímky či data zaslali, a hlavně si vše archivovat. Jednoduše řečeno na amatéra, který chce své snímky nabídnout profesionálním astronomům, je už kladeno daleko více požadavků, než na toho kdo si fotí hezké obrázky jen sám pro sebe. Ale úplně kolegu chápu, také jsme před pár lety dostali k posouzení amatérský snímek, na němž byla (opravdu) nová kometa, ale přesto jeho autoři nevěděli přesný čas a měli jej naprosto nezorientovaný vzhledem ke světovým stranám (což se například "děsně dobře" porovnává s referenčními snímky). Jsou však i solidní amatérští astronomové s nimiž je profesionálům radost spolupracovat. Ti se buď představili sami (jako Angličan Peter Birthwhistle s 0,3-m dalekohledem vybavenym CCD, nechápu ovšem poněkud kde bere v Anglii alespoň občas jasnou oblohu) či pozorovatelé v rámci několika národních kometárních sekcí (Německo, Japonsko, Španělsko. Velká Británie, Francie, Itálie a Holandsko). Jedna perlička - jeden z anglických pozorovatelů se v době kdy byla slavná "Q4" viditelná jen z jižní polokoule v pohodě přesunul na Falklandy :-) Neni nad to být byť bývalou koloniální velmocí. Ale vlastně jako členové EU už také patříme k nějakým těm zbývajícím maličkým zámořským jižním EU územím. Tak pro příště :) Z českých amatérů nebyl na IWCA v Paříži nikdo, ač to bylo určitě daleko blíže než bude příští IWCA plánovaný na rok 2009 do Japonska.

Z českých kometárních profesionálů byl pozván do Paříže můj kolega Miloš Tichý, jinak jediný český člen vědeckého výboru konference a účastník dvou panelových diskuzí, a pak já s KLENOTím kometovým příspěvkem, takže teď mohu pro vás psát z první ruky a ucha a "digi-oka".

Francouzští organizátoři se skvěle starali, jen počasí ovlivnit nemohli ani oni, takže kometu přímo nad střechami Paříže jsme neviděli. Jako cenu útěchy proto přikládám snímek na němž je šest objevitelů komet vedle sebe - zleva Miloš Tichý, Sebastian Hönig, Michel Meunier, Patrick Stonehouse, Shigeki Murakami a Douglas Snyder.

Snímky (c) 2004, Jana Tichá a Miloš Tichý