STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

Záhadné komety v hlavním pásu planetek

Miloš Tichý - 23. 9. 2012 | přístupy: 4312 | vytisknout článek

Stejně jako v životě nejsou věci černobílé, stejná situace je i ve sluneční soustavě. Jsou planetky na kometárních drahách, ale i komety, které jsou naopak součástí hlavního pásu planetek.

Když si rozdělíme sluneční soustavu na zónu planetek a zónu komet, končí zóna planetek u Jupitera a za ní jsou vlastně jen ledová tělesa - komety.


zóna planetek (červená) a komet (modrá) ve sluneční soustavě

První vlaštovkou byla kometa 133P/Elst-Pizarro. Tato kometa byla objevena v červenci/srpnu 1996 na Evropské jižní observatoři. Předobjevová pozorování byla nalezena z let 1979 a 1985, ovšem bez kometární aktivity. V čase objevu měla tenký jehlovitý prachový ohon. Jednalo se o první těleso s kometární aktivitou a dráhovými elementy planetky hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem.


kometa 133P/Elst-Pizarro (foto Observatoř Kleť)

Původní předpoklad byl, že jde o aktivitu způsobenou srážkou tělesa s jiným menším. Leč tato teorie byla opuštěna, když se aktivita tohoto tělesa opakovala, čili bylo prokázáno, že nejde o náhodný jev.


komety hlavního pásu planetek

Naštěstí se posléze podařilo objevit další kometární tělesa v hlavním pásu. Ke dnešku jich známe celkem šest - 133P/Elst-Pizarro, 176P/LINEAR, 238P/Read, (300163) Spacewatch, P/2010 R2 (La Sagra) a 259P/Garrad.

Spolu s pozorováními šla i teorie. Byl nalezen pravděpodobný mechanismus nepravidelné aktivity komet hlavního pásu. Dojde k impaktu, srážce, malého tělesa a kometárního jádra. Tento impakt rozruší neaktivní krustu a odkryje sublimační materiál. Poté dojde k sublimaci a těleso se stane aktivním. Postupně dochází k vyčerpání sublimujícího materiálu a dojde opět k neaktivitě daného tělesa. A důležité je, že v komě či/a ohonu není jen prach, prachové částice, ale i ionty a tudíž "plazmové částice", protože v případě existence jen prachu by se evidentně jednalo o planetkové těleso.


A je vůbec důvod pro existenci komet v hlavním pásu planetek? Ano, důvodů je hned několik. Prvním jsou nové poznatky o "historii" vody ve sluneční soustavě, kam tyto komety perfektně zapadají. Jde o třetí rezervoár vody ve sluneční soustavě, nutný pro vysvětlení existence vody na Zemi. Jde o další samostatnou část protoplanetárního disku při vzniku sluneční soustavy. Poslední je poloha "linie sněhu" při formování planet sluneční soustavy. Když tyto poznatky shrneme, je existence komet v hlavní pásu planetek logická a naopak bez nich by nám jeden článek do vývoje celé sluneční soustavy chyběl.

Dalším důkazem, že jde o regulérní komety, je barevný index. Planetky jsou obvykle více do červena, komety naopak do modra či neutrálně šedé. Rozměry a barevnost ukazuje následující obrázek (červený bod na obrázku je stopa laserového ukazovátka přednášející).


Dalším neméně důležitým důkazem, že jde o kometární jádra, je opakující se kometární aktivita. I tento požadavek byl splněn, jak ukazuje následující obrázek opakující se aktivity komet 133P/Elst-Pizarro a 238P/Read.


Máme ale i další kandidáty na komety v hlavním pásu. Kometární aktivita byla pozorována u planetky (596) Scheila, a to jak na snímcích z Catalina Sky Survey tak následně i Hubblovým kosmickým dalekohledem.


foto Catalina Sky Survey

S ohledem na velkou pravděpodobnost, že část aktivity těles v hlavním pásu planetek může být způsobena srážkami, byl vytvořen i model k tomuto scénáři. A ten se kupodivu shoduje s pozorováními, jak dokládá i následující obrázek.


Byl nalezen i další kandidát na kometu, a to P/2012 F5 (Gibbs), který svým vzhledem jako by z oka vypadl kometě 133P/Elst-Pizarro. Má tenký jehlicovitý ohon a jde již o osmého člena této rodiny.

Ale dle posledních výzkumů to vypadá, že jde ne o jednu rodinu ale nejméně o dvě. O klasické komety a o rozpadlé planetky či planetky po srážce s jiným tělesem. Do této druhé rodiny by dle modelování nejlépe zapadly 176P/LINEAR, (596) Scheila a P/2012 F5 (Gibbs). Možná se čtenáři bude zdát divné, že do této kategorie nepatří i 133P/Elst-Pizarro, ale u tohoto tělesa je pozorovaná opakovaná aktivita, která nejde, alespoň prozatím, vysvětlit "planetkovými¨ metodami".

Je zřejmé, že sluneční soustava a její vývoj je a byl mnohem složitější, než jsme si doposud mysleli. Jasno by do tohoto problému mohla vnést kosmická mise, která by navštívila některé z výše uvedených těles a objasnila jeho morfologii a tak i jeho původ ve sluneční soustavě.

Zdroj: B. Yang a K. Meech (Un. Hawaii), M. Tichý (Observatoř Kleť) - obojí GA IAU 2012, Beijing, China



POČET NÁVŠTĚV

331248 návštěv od 1. března 2003


Klet.cz Planetky.cz WebArchiv