HALLEY 1910

Jana Tichá - 8. 5. 2010

Právě před sto lety, na jaře 1910 navštívila lidstvo opět Halleyova kometa. 20.dubna 1910 prošla přísluním a za měsíc poté, 20.května 1910, se přiblížila k Zemi na 0,151 AU.

Byl to první návrat, na který už čekali astronomové vybaveni fotografickou technikou. Celkově to byl již 29. známý návrat Halleyovy komety, počítáno od roku -239. Kometa, dnes známa pod jménem Halleyova, nebo přesněji pod označením 1P/Halley, je po Slunci, Měsíci a pěti okem viditelných planetách, nejdéle pozorovaným tělesem sluneční soustavy. Jak je asi všeobecně známo Halleyova kometa je periodická s dobou oběhu kolem Slunce cc. 76 let. Její velmi protáhlá eliptická dráha má excentricitu 0,967 a sklon dráhy k rovině ekliptiky 162 stupňů.

Různí astronomové se začátkem 20.století trumfovali v co nejpřesnějších výpočtech její dráhy a pozice i času dalšího návratu. Nakonec ji nalezl na 60-ti minutové expozici na fotografické desce pořízené 0,72-m reflektorem observatoře Konigstuhl nad Heidelbergem M. Wolf, tehdy už známý hledač planetek. Na snímku z 11.září 1909 se kometa jeví jako miniaturní tečka přibližně 16.magnitudy, což je na tehdejší techniku docela dobrý výkon. Max Wolf své pozorování potvrdil dalším snímkem. Poté byla kometa zpětně dohledána na desce pořízené v egyptském Helwanu už 25.srpna 1909.

Jak se kometa zjasňovala, přibývalo pozorování. V prosinci 1909 už měla na některých snímcích vidět slabý ohon a dosahovala cc. 10.magnitudy. Během druhé poloviny března 1910 byla vzhledem k malé úhlové vzdálenosti od Slunce nepozorovatelná. Znovu se objevila začátkem dubna 1910 na ranní obloze. Od druhé poloviny dubna 1910 byla už pozorovatelná pouhým okem Kolem průchodu přísluním 20.4.1910 dosahovala cc. 3.magnitudy. Tak jako Halleyova kometa v roce 1910 nebyla do té doby pozorována žádná jiná kometa. Na sledování se podílely jak observatoře v Evropě a v Severní Americe, tak i hvězdárny ve vzdálených oblastech jako je Jižní Amerika (Argentina, Chile), Jižní Afrika či Austrálie. Mezi tehdejšími pozorovateli najdeme jména známá z historie kometární astronomie - Perrine, Barnard, Giacobini, Comas Solá, van Biesbrock atd. Najdeme samozřejmě citovaná i pozorování česká (např. Praha - L. Weinek) a slovenská (O'Gyalla - L. Terkán, von Konkoly), a kdybychom se ponořili do archívů, našli bychom určitě i další.

6. května 1910, Lick Observatory

V polovině května 1910 byla Halleyova kometa jasnější než 1.magnituda a její ohon o délce více než 100 stupňů se táhl po obloze podobně jako Mléčná dráha. 19.května 1910 prošla kometa přes sluneční kotouč a zároveň také prošla Země ohonem komety. 20. i 21. května 1910 byla pozorovatelná večer i ráno. Astronomové sledovali kometu i v dalších měsících, ale jak se vzdalovala od Země i od Slunce, tak postupně slábla. S největšími v té době dosažitelnými přístroji se snažili na fotografických deskách zachytit jak se mění struktury v ohonu kometu a následně počítat rychlost hmoty uvolňované z kometárního jádra. Byla též poprvé pořízena spektra komety a v něm identifikovány čáry kyanu a dvojatomového a tříatomového uhlíku (Lick Observatory, Yerkes Observatory, Madrid atd.). Poslední pozorování Halleyovy komety při tomto návratu byla pořízena 16.června 1911 na Lickově observatoři s 0,91-m reflektorem (H. D. Curtis). Na 40-ti minutové expozici se jevila jakožto slaboučký mlhavý objekt.

kometa Halley 6. června 1910

Tehdejší kampaň věnovaná zkoumání Halleyovy komety měla velký vliv na rozvoj astronomie na počátku 20.století. Následně první fotografická zachycení i pečlivé kresby Halleyovy komety z let 1909 až 1911 došly uznání i upotřebení ještě po sedmdesáti letech, kdy se naši o něco starší kolegové připravovali na návrat Halleyovy komety v roce 1986 včetně vyslání kosmických sond a znovu zpracovávali tehdejší pozorování současnými metodami v rámci International Halley Watch.

Halleyova kometa při svém návratu v roce 1910 zaujala jak odborníky, tak i širokou veřejnost. Inspirovala umělce, publicisty i humoristy.

Dokonce ani nezůstala dlužna pověsti komet jako zkázonosných vlasatic. V roce 1910 zemřel například americký spisovatel Mark Twain, autor Dobrodružství Toma sawyera a Huckleberryho Finna, který se narodil při předchozím návratu komety roku 1835, předpověděl svou smrt na její další návrat 1910 a skutečně zemřel 21.dubna 1910. Koláž zobrazuje jeho rodný dům v Missouri, jeho dům v Reddingu, Connecticatu, kde zemřel a Halleyovu kometu.

A na závěr nemohu dodat nic jiného, než připomenout báseň Halleyova kometa ze stejnojmenné sbírky českého básníka a nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta (text dle vydání Albatros, Praha, 1971).

Neviděl jsem v té chvilce nic,
jen samá cizí záda,
ale hlavy pod klobouky prudce se pohnuly.
Ulice byla plná.

Byl bych se vydrápal nejraději po prstech
na holou zeď,
jako to zkoušejí pijáci éteru,
ale vtom se chopila mé ruky
ženská ruka,
udělal jsem pár kroků,
a přede mnou se otevřely propasti,
kterým se říká nebe.

Věže katedrály dole na obzoru
byly jako vystřižené
z matného staniolu,
ale vysoko nad nimi se potápěly hvězdy.

Támhle je! Už ji vidíš?
Ano, vidím!
V chomáčcích jisker, které nehasly,
hvězda se nenávratně ztrácela.
Byla sladká jarní noc
po půli května,
vlahý vzduch se vzedmul vůněmi
a já ho vdechoval
i s prachem hvězd.

Když jednou v létě jsem si přivoněl
– tehdy jen pokradmu –
k vysokým liliím
– prodávali je u nás na trhu
v kuchyňské konvi – ,
kdekdo se mi pak smál.
Na tváři také měl jsem zlatý pyl.

Kometa Halley - 1910 - foto E. E. Barnard