ESO 50 a komety

Jana Tichá - 7. 10. 2012

Rok 2012 je rokem 50. výročí Evropské jižní observatoře (European Southern Observatory - ESO), nejvýznamnější mezivládní astronomické organizace na světě. Již 50 let zkoumají evropští astronomové skrze nejvýkonnější teleskopy světa umístěné na náhorních plošinách v oblasti pouště Atacama v Chile světa bohatou a nádhernou jižní oblohu.

Evropská jižní observatoř (ESO) zaujímá celosvětově přední pozice v astronomického výzkumu a je zdaleka nejproduktivnější pozemní observatoří na světě. ESO provozuje tři unikátní observatoře světové úrovně - La Silla, Paranal a Chajnantor, které astronomům umožňují pozorování z míst s nejčistší oblohou na jižní polokouli. Současně je ESO na špičce ve vývoji technologií a zařízení. V současné době plánuje další generaci velkých dalekohledů, včetně Evropského extrémně velkého dalekohledu E-ELT.

ESO byla založena 5. října 1962. V současné době sdružuje 15 zemí. Česká republika se připojila k organizaci ESO jako její 13. členský stát v roce 2007.

Mezi hlavní oblasti výzkumu na ESO patří střed naší Galaxie, galaktická astronomie, exoplanety, a vznik a vývoj hvězd.

Přesto se sem tam najde pozorovací čas i pro studium těles sluneční soustavy. Jde hlavně o komety pozorovatelné pouze na jižní obloze, štěpení a rozpady kometárních jader, transneptunická tělesa a blízkozemní asteroidy. Největší teleskopy ESO jsou využívány též pro studium satelitů planetek - například (87) Sylvia a měsíčky Romulus a Remus - či vícenásobných soustavy jako dvojplanetka (90) Antiope. Koneckonců na ESO připadá více než 5.600 potvrzených objevů planetek a mnohé objevy komety (připomeňme jen známé jméno Richard West), včetně takových lahůdek jako je neobvyklá kometa Elst-Pizarro s jehlovým ohonem a dráhou v hlavním pásu planetek.

Mnohokrát jsme výsledky získané na ESO na našich e-zinech www.planetky.cz a www.komety.cz připomínali a prezentovali.

K 50-tým narozeninám vyhrabali kolegové z ESO ze zasutých šuplíků a direktorářů mnohé zajímavé, krásné a dosud nepříliš známé snímky komet. My jsme z nich pro vás vybrali pár mňamek do malé "ESO bonboniéry" :-)

Ochutnávka právě začíná :

Velmi jasná kometa C/2006 P1 McNaught a Paranal Observatory, leden 2007, S. Deiries/ESO

Vlasatice C/2006 P1 McNaught zapadá za horu Paranal (leden 2007). Obě Magellanova mračna vidíme vlevo nahoře S. Deiries/ESO

Asymetrický tvar komy u komety Hyakutake, zdůrazněný zpracováním složeného snímku do isofot v nepravých barvách (snímky z 19. března 1996, ESO NTT).

Rozpad jádra periodické komety Schwassmann-Wachmann 3. Horní 3 snímky jsou z 12., 13. a 14. prosince 1995 z ESO 3,5-m New Technology Telescope (NTT).
Čtvrtý nejspodnější snímek byl pořízen 12. prosince 1995, ale v odlišném filtru.

Mozaika snímků Halleyovy komety z let 1988 až 1991. 1-m ESO Schmidt teleskop.

Halleyova kometa v roce 1988.
Tyto obrázky byly vytvořeny z cc. 50 CCD snímků pořízených 1,54-m Danish teleskopem ve viditelné části spektra
během 19 nocí v dubnu a květnu 1988. Kometa byla vzdálena cc. 1250 milionů kilometrů.
Vlevo: jádro komety o jasnosti pouhé 23-mag. s asymetrickou vnitřní komou a větší
protáhlou vnější komou. Vpravo 3-D úprava srovnávající jas jádra a komy.

Halleyova kometa a Mléčná dráha 21. března 1986.

Halleyova kometa 3.,4.a 5. března 1986. Ukazuje vývoj iontových ohonů Halleyovy komety tvořených oxidem uhelnatým (CO+)

Halleyova kometa. Fotografický snímek byl pořízen s 1-m ESO Schmidt teleskopem 9. prosince 1985.
Kometa se v té době nacházela cc. 200 milionů kilometrů od Slunce a 110 milionů kilometrů od Země.
Expozice 10 minut pointovaná na kometu.