Pátá kometa v hlavním pásu planetek.
Miloš Tichý - 22. 1. 2010
Sluneční soustava již dávno není tím jednoznačně definovaným systémem jak jsme si mysleli ještě nedávno. Je plná zajímavých objektů na pomezí kategorií. V lednu 2010 byla objevena, celkově pátá, kometa v hlavním pásu planetek - kometa P/2010 A2 (LINEAR).
Kometa byla objevena v rámci projektu LINEAR 6. ledna 2010 jako asteroidální objekt, čili jako planetka s neobvyklým pohybem. Po zveřejnění na The NEO Confirmation Page oznámila řada pozorovatelů, že jde o kometární objekt.
Následná astrometrická pozorování vedla ke zpřesnění dráhových elementů a potvrdila, že jde o těleso vnitřní části hlavního pásu planetek (průchod přísluním 2009 Nov. 17.248 TT, vzdálenost v přísluní 1,97 AU, excentricita 0,13, sklon dráhy 5,09 stupňů, oběžná doba 3,43 let.)
David Jewitt (University of California at Los Angeles), J. Annis a M. Soares-Santos (Fermilab) pozorovali tuto kometu pomocí 3,5-m WIYN teleskopu na Observatoři Kitt Peak. Vypadá jako malé bodové těleso-jádro se širokým prachovým ohonem. Kometa je poměrně malá, kromě komet SOHO jde o jednu z nejmenších pozorovaných komet, protože při předpokládaném albedu 0,1 je průměr jejího jádra pouhých 150-200 metrů. Toto malé jádro je "připojeno" k ohonu světelným mostem. S velkou poloosou dráhy menší než Jupiter a Tisserandovým invariantem 3,6 (viz článek Tisserandův invariant) je kometa P/2010 A2 (LINEAR) pátou kometou hlavního pásu. Ale ji i trošku jiná. Je to první kometa v hlavním pásu v oblasti vnitřního pásu planetek. Dráha odpovídá tělesům rodiny planetky Flora.
Kometa P/2010 A2 z teleskopu WIYN dne 11. ledna 2010 (foto J. Annis, M. Soares-Santos, D, Jewitt).
Jádro komety je označeno šipkami, je vidět i světelný most mezi jádrem a ohonem.
Poloha jádra mimo ohon nám vnukává myšlenku na jednorázový, jinak řečeno srážkový, vznik komety. Jedním z možných scénářů vzniku této komety je i srážka dvou nám doposud neznámých planetek, s tím že mezeru mezi jádrem a ohonem má na svědomí tlak záření. A jelikož není ohon doplňován dalším materiálem z jádra komety je mezi jádrem a ohonem světelný most. Ten je dle tohoto scenaria tvořen většími částicemi vzniklými během srážky, na něž působí tlak záření méně než na menší částice.
Tuto teorii podporují i další pozorování. Například Jim Scotti z LPL nenašel na snímcích požízených 1,8-m teleskopem Spacewatch II Bobem McMilanem jádro komety, přesněji řečeno kondenzace, v předpokládané poloze.
Snímek komety P/2010 A2 (LINEAR) pořízený 1,8-m teleskopem Spacewatch II na Kitt Peaku.
Snímek pořídil Bob McMillan a zpracoval Jim Scotti (Credit: Spacewatch/University of Arizona).
J. Licandro s kolegy pozoroval 14. ledna tuto kometu v dobrých pozorovacích podmínkách (seeing 0,6") pomocí 2,5-m Nordic Optical Telescope (+ ALFOSC). Snímky ukázaly přítomnost asteroidálního objektu 2" východně od ohonu (a pohybujícího se stejně jako ohon), který byl dlouhý 4 úhlové minuty a široký 5 úhlových vteřin, což představuje v prostoru rozměr 177000 krát 3700 kilometrů).
Licandro zároveň dodává, že tato pozorování plně podporují teorii o asteroidálním původu této komety, a že prachový ohon (což je další důležitý fakt, pozn. autora) vznikl srážkou v hlavním pásu, při které ohon vznikl. Asteroidální objekt byl nezávisle potvrzen i pozorováním pořízeným 10,4-m Gran Telescopio Canarias (+ OSIRIS + g, r, and i Sloan filters).
Zdá se tudíž, že se nám populace zvláštních komet v hlavním pásu planetek utěšeně rozrůstá.
Zdroj: IAUC 9105, IAUC 9109, CBET 2134