Jiří Dušek - 6. 1. 2003 | přístupy: 2953 | vytisknout článek
Prvním,
nepříliš překvapivým objevem je, že jádro této
vlasatice je nesmírně temné. Stejně jako například
u Halley. Jeho průměrné albedo, tedy odrazivost,
se pohybuje kolem tří procent. Borelly je tedy
tmavší než například uhlí a nebo černý práškový
toner do kopírek. Navíc se na povrchu jádra
nacházejí oblasti, které jsou ještě tmavší:
některé z nich odráží jenom 0,7 procenta
dopadnutého světla. Podle Bonnie J. Burrattiho z
Jet Propulsion Laboratory jsme zatím ve sluneční
soustavě narazili pouze na jedno srovnatelně temné
místo: na Saturnově měsíci Iapetus. Proč je tak
tmavé, zatím planetární geochemici nevědí. Odpověď
nedaly ani infračervené scany.
Záběry sondy Deep Space 1 ukázaly na povrchu Borelly detaily malé jenom 48 metrů, což už geologům stačí k hrubému popisu jednotlivých typů "krajiny". Každý z okrajů, asi osm kilometrů dlouhého jádra, se jeví nápadně hrubý a jamkovitý, zatímco ve středu je povrch hladší s několika "stolovými horami" vyčnívajícími nepatrně nad okolí. V centru se také nachází několik "kudrlinek" s příčnými prasklinami. Geolog Daniel T. Britt je popsal jako oblast, kde se stýkají dvě více méně oddělené poloviny kometárního jádra.
Jelikož Borelly v době průletu do okolí vypouštěla jenom desetinu prachu v porovnání s Halley, dostalo se sondě nejen nerušeného výhledu na tmavé jádro, ale také na dlouhé výtrysky materiálu na straně osvětlené Sluncem. Larry Soderblom z U.S. Geological Survey na přehlídce "objevů" prohlásil, že se podařilo identifikovat nejméně stři takové proudy. Nejsilnější z nich se přitom nacházel velmi blízko rotační osy jádra. Patrný je i na přiložené animace. Ostatně se podívejte sami.
2 153 255 návštěv od 1. března 2003