KOMETY LUBOŠE KOHOUTKA

Jeden z mála českých objevitelů komet - astronom Luboš Kohoutek - na konci ledna 2010 oslaví významné výročí. Kohoutek se jako svému hlavnímu oboru věnuje planetárním mlhovinám a je spoluautorem jejich katalogů, ale vědecká preciznost jej zároveň dostala do katalogů kometových, a to dokonce s jednou z nejzajímavějších komet XX.století, světově proslulou C/1973 E1 (Kohoutek).

Luboš Kohoutek se narodil 29. ledna 1935 v Zábřehu na Moravě. Astronomie jej přitáhla už během středoškolských studií v Brně. Po maturitě studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1953-56) a posléze astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1956-58). Poté nastoupil do Astronomického ústavu ČSAV, kde se jeho školitelem stal doc. Luboš Perek. Spolu vytvořili a v roce 1967 publikovali první Katalog planetárních mlhovin, který vzbudil ve světě velký ohlas a byl nejcitovanějším dílem českých astronomů ve dvacátém století. Na základě této práce Luboš Kohoutek navázal pracovní kontakty s observatoří v Hamburku, kde byla tehdy instalována největší fotografická Schmidtova komora v Evropě, potřebná pro pořizování přehlídkových snímků planetárních mlhovin. Po sovětské invazi do Československa v roce 1968 se v r. 1970 nevrátil z dlouhodobé stáže v Hamburku, kde získal stálé místo vědeckého pracovníka.

Jeho hlavní činnosti v Hamburku bylo objevování a systematická klasifikace planetárních mlhovin, určování jejich vzdáleností a fyzikálních parametrů.

Luboš Kohoutek se zabývá též meziplanetární hmotou. Začal v mládí jako pozorovatel meteorů a později publikoval výsledky meteorářských expedic. Tento vztah jej zřejmě dovedl i k hledání rozpadlé komety Biela, ztracené od roku 1852 . B. Marsden a Zd. Sekanina totiž publikovali propočet pohybu komety Biela včetně negravitačních jevů a indikovali možné blízké přiblížení jejího fragmentu k Zemi na prosinec 1971. Kohoutek se tomto základě pokusil nalézt nějaký její fragment. Objevil sice několik slabých planetek, ale žádná, jak se zdá, nesouvisí se ztracenou kometou.

Luboš Kohoutek mí na kontě 75 objevů planetek (a jednu navíc jako spoluobjevitel s A. Kriete) a 5 komet. Zřejmě nejzajímavější Kohoutkovou planetkou je blízkozemní planetka (1865) Cerberus. Pohybuje se po dráze typu Apollo a má průměr 1,2 kilometru.

Observatoř Hamburg-Bergedorf

Luboš Kohoutek se věnoval i novám, a právě na několika deskách exponovaných v červenci 1969 0,8-m Schmidtovou komorou v Hamburku – Bergedorfu pro studium obou tehdy sledovaných nov Vulpeculae kometu nalezl. První Kohoutkova kometa C/1969 O1 (Kohoutek) nakonec skončila tak jak některé komety končí – na snímcích z února 1971 byl zaznamenán její rozpad.

Jeho druhá kometa nese označení C/1973 D1. Také tuto kometu nalezl L. Kohoutek na hvězdárně v Hamburku – Bergedorfu. Jedná se o dlouhoperiodickou kometu s retrográdní drahou.

kometa C/1973 E1 (Kohoutek) z 26.ledna 1974 (foto: Observatoř Kleť)

Vyslovíme-li však spojení Kohoutkova kometa bez jakéhokoli přesnějšího označení, většině z nás jednoznačně připomene kometu známou jako C/1973 E1 (Kohoutek), vlasatici, kterou na přelomu let 1973 a 1974 očekávali nejen astronomové, ale i veřejnost těšící se na přislíbenou „kometu století“ a která tyto naděje poněkud zklamala. Kometu objevil L. Kohoutek na fotografické desce pořízené 7.března 1973 0,8-m Schmidtovou komorou hvězdárny v Hamburgu-Bergedorfu, exponované pochopitelně nikoli za účelem hledání komet, leč za účelem zpřesnit v další opozici dráhy planetek, jež nalezl při již zmíněném hledání ztracené komety Biela v roce 1971. L. Kohoutek sám konstatoval, že šlo o šťastnou náhodu, jejímž předpokladem bylo i značné úsilí. Kometa se jevila jako difúzní objekt 16.magnitudy a podle prvních parabolických elementů dráhy se v době objevu nacházela asi 4 AU od Země a téměř 5 AU od Slunce. Vzhledem k tomu, že měla projít přísluním ve velmi malé vzdálenosti od Slunce na konci prosince 1973, předpovědi maximální jasnosti byly velmi různé, ty nejoptimističtější hovořily o kometě dosahující až –5,0 magnitudy. Bohužel byla nejvíce rozšířena ta nejoptimističtější z předpovědí bez upozornění na to, z čeho vycházela, a hlavně kometa samotná na rozdíl od mnoha jiných nových komet, přicházejících poprvé ke Slunci, produkovala v přísluní méně plynu než je obvyklé. Nekonalo se sice senzační nebeské divadlo, přesto byla kometa vidět pouhým okem od konce listopadu 1973 do konce ledna 1974, kdy dosáhla cc. 0.magnitudy. Úplně nejjasnější byla v době kolem průchodu přísluním (28.prosince 1973), to však byla na obloze velmi blízko Slunce. Kolem Slunce prošla ve vzdálenosti 0,14 AU. Kvalitně připravená mezinárodní pozorovací kampaň ovšem vedla k tomu, že kometa tato Kohoutek byla až do návratu Halleyovy komety kometou nejvíce pozorovanou, bylo získáno hodně cenných poznatků astrofyzikálních včetně detekce ionizované vody v optickém spektru a rádiové detekce některých sloučenin, a poprvé byla kometa pozorovány lidmi nacházejícími se mimo povrch Země – americkými astronauty z třetí mise na kosmické stanici Skylab. Dlouhoperiodická kometa C/1973 E1 se pohybuje po hyperbolické dráze se sklonem 14,3 stupně k rovině ekliptiky.

kometa C/1973 E1 (Kohoutek) 21. prosince 1973 ze Skylabu

Další dvě komety objevil L. Kohoutek v roce 1975. První z nich nalezl koncem února na desce exponované 0,8-m Schmidtovou komorou v Hamburku – Bergedorfu pro zkoumání planetárních mlhovin 9.února 1975. Protože byla zaznamenána pouze na jediném negativu, což nestačilo k výpočtu dráhy, rozhodl se pátrat kolem odhadnuté pozice. Na desce exponované 27.února 1975 však nalezl kometu jinou.

Japonský pozorovatel Toshihiko Ikemura sice nenašel první z Kohoutkem oznámených komet, ale nezávisle na něm našel v Shinshiro, Aichi na snímku pořízeném 0,11-m kamerou 1.března 1975 kometu druhou.

Kohoutek nakonec dohledal v pozorováních z 27.února první z komet. Definitivní pořádek v tom všem učinil jako obvykle expert přes výpočty kometárních drah Brian G. Marsden.

kometa C/1973 E1 (Kohoutek) ze Skylabu

První z Kohoutkových objevů roku 1975 je poměrně slabá krátkoperiodická kometa 75P/Kohoutek s dobou oběhu 6,65 roku. Byla pozorována i při následujících návratech 1981 a 1987 a nenalezena při návratu 1994. Od té doby je považována za ztracenou (75D).

Druhou z nich nakonec Marsden zidentifikoval nejen s Ikemurovými pozorováními, ale i s kometou nalezenou Richardem M. Westem na desce, kterou exponovali G. Pizzaro a D. Ballerau 1-m Schmidtovou komorou na Evropské jižní observatoři na La Silla 15.října 1974. Tuto krátkoperiodickou kometu známe dnes pod jménem 76P/West – Kohoutek – Ikemura. Víme také, že v březnu 1972 prošla blízko kolem Jupiteru (0,01 AU) a jeho gravitační vliv změnil její dřívějších dráhu s periodou kolem 30 let na dnešních 6,48 roku. Byly pozorovány její další návraty 1981, 1987, 1993 a zatím naposled 2006. V červnu 2000 se přilísala pro změnu k Marsu - na vzdálenost pouhých 0,04 AU.

kometa C/1973 E1 (Kohoutek) z 13.(nahoře) a 14. ledna 1974 (foto: Observatoř Kleť)

Kohoutkovy objevy komet jsou skvělým příkladem zásady nezkoumat na astronomických snímcích jen objekt pro jehož studium byly pořízeny, ale prohlédnout je precizně a systematicky.

V dalších letech se dr. Kohoutek věnoval zejména pozorování planetárních mlhovin na nových observatořích s příznivým klimatem ve Španělsku (Calar Alto) a na Evropské jižní observatoři ESO v La Silla v Chile. Stal se tak vůbec prvním českým astronomem, jenž měl možnost využít jedinečných pozorovacích podmínek ve vysokohorské poušti Atacama na přístrojích nové generace. Díky tomu získal jedinečný pozorovací materiál o planetárních mlhovinách pro severní i jižní oblohu a ten průběžně zpracovával, a využil jako základ pro monumentální dvousvazkové druhé vydání Katalogu planetárních mlhovin, které obsahuje homogenní údaje o více než 1500 objektech tohoto typu. Vydal jej péčí hamburské hvězdárny v r. 2001 těsně po formálním odchodu na odpočinek. Dr. Kohoutek však ve své vědecké práci stále pokračuje.

Kohoutkovy komety nesou dle pravidel Mezinárodní astronomické unie jeho jméno jako objevitele či spoluobjevitele. Nadto po něm zahraniční kolegové astronomové pojmenovali již dříve planetku (1850) Kohoutek, objevenou K. Reinmuthem v Heidelbergu. Svým planetkám podle pravidel Mezinárodní astronomické unie navrhl L. Kohoutek jména českých osobností z mnoha oblastí a oborů. Proslulá je jeho planetka (1834) Palach. Dále například (1840) Hus, (1841) Masaryk, (1861) Komenský, (1875) Neruda, (1995) Hajek, (2047) Smetana, (2055) Dvořák, (2073) Janáček, (2281) Biela, (2900) Luboš Perek, (3081) Martinůboh, (1901) Moravia (3336) Grygar a (3337) Miloš pojmenované jiném z mála českých objevitelů komet, mém manželovi a kolegovi Miloši Tichém.

Takže, Happy Birthday from Kleť, Luboši Kohoutku!!!