SL9 aneb 10 let od srážky

Přesně před deseti lety, 16.července 1994 dopadl do atmosféry Jupiteru první z více než dvaceti fragmentů komety Shoemaker-Levy 9. Před našimi zraky se tak odehrála "první kosmická srážka v přímém přenosu".

Dvacet fragmentů komety, největší o průměru dvou kilometrů, vletělo mezi 16. a 22.červencem 1994 do atmosféry Jupiteru rychlostí 60 km/s. Dramatickými důsledky impaktu byly "hřiby" vysoké tisíce kilometrů, bubliny horkého plynu v atmosféře i tmavé skvrny prachu, pozorovatelné na Jupiteru po řadu následujících týdnů. Do sledování komety, srážky i jejích následků byly zapojeny nejvýznamnější světové astronomické přístroje včetně Hubblova kosmického teleskopu, kosmické sondy Galileo či dalekohledů na ESO. O rozměrech výsledných efektů kolize na Jupiteru ovšem svědčí i skutečnost, že stopy po dopadech byly viditelné i malými dalekohledy.

Snímek: Hubble Space Telescope

Kometa Shoemaker-Levy 9 byla nádhernou ukázkou rozpadu kometárních jáder a více o ní naleznete v článku známého kometárního odborníka Zdeňka Sekaniny.

Srážka komety Shoemaker-Levy 9 viditelně připomněla, že kolize těles ve sluneční soustavě nepatřily jen do éry velkého bombardování před miliardami let, ale že mohou nastat bez výjimky kdykoliv. Ač s malou pravděpodobností, tak s o to horšími katastrofickými následky. A přestože právě brzy po srážce SL9 s Jupiterem skončily fotografické programy zaměřené na hledání blízkozemních těles na Mt.Palomaru, při kterých právě byla kometa objevena a za tři roké poté tragicky zahynul její objevitel Eugene Shoemaker, výsledně se za těch deset let výzkum komet a asteroidů rozvinul měrou nebývalou.

Zleva: M. Tichý, J. Tichá, E. Shoemaker, C. Shoemaker(ová), Z. Moravec (foto: A. Maury)

Na Kleti jsme kometu Shomeaker-Levy 9, nebo-li přesně D/1992 F3 (Shoemaker-Levy 9) sledovali astrometricky před srážkou, na jaře 1994 a na snímcích z 0,57-m reflektoru vybaveného tehdy CCD kamerou SBIG ST-6 byly změřeny přesné pozice 9 jader komety (z celkem 11 zaznamenaných) do limitní magnitudy 20,3 a to tak přesně, že byly použity k výpočtům dráhy a upřesňování časů dopadů fragmentů na Jupiter. Byl to tehdy nejmenší dalekohled, kterým byla získána měření tolika jader. Bylo to naše první malé CCD a v době prvních pozorování jsme jej neměli v provozu ani celé dva měsíce.

Snímek: Observatoř Kleť (0,57-m reflector + CCD SBIG ST-6)

Na workshopu o SL9 v centrále ESO v Garchingu u Mnichova jsme byli s profesorem Vanýskem, který by si tady na kometové stránce zasloužil jednou vlastní vzpomínku, a Zdeněk Sekanina tam o večeři konstruoval "zmrzlinový model" štěpení kometárních jader, čímž po někud vyvedl z míry přítomné japonské a irské přihlížející kolegy. Kdeže ty loňské sněhy jsou...