Miloš Tichý - 26. 3. 2015 | přístupy: 7263 | vytisknout článek
Jádro vlasatice 67P zkoumá sonda Rosetta od konce srpna 2014 pomocí jedenácti přístrojů na palubě. Doposud jsme na kometách pokud jde o dusík zaznamenali například kyanidech či čpavek, nikdy až doposud přímo molekulární dusík.
Detekce molekulárního dusíku v jádře komety je důležitá a i zajímavá tím, že dle dnes přijímaných teorií byl právě molekulární dusík nejrozšířenější formou dusíku při formování sluneční soustavy. Obzvláště v chladnějších částech sluneční soustavy jde o hlavní zdroj dusíku, který byl následně implementován jak do těles tak do jejich atmosfér. Dominuje například v atmosféře Saturnova měsíce Titan či na měsíci Neptuna Tritonu, a tvoří povrchové ledy na Plutu.
Nové výsledky ohledně molekulárního dusíku jsou založena na celkem 138 měřeních z Rosetta Orbiter Spectrometer for Ion and Neutral Analysis instrument (ROSINA) uskutečněných od 17. do 23. října 2014, kdy byla sonda Rosetta vzdálena pouhých 10 kilometrů od centra komety.
Transformace nebo zachytávání molekul dusíku do ledů v protosolární mlhovině je podobné jako cesta oxidu uhelnatého, a bude následně třeba tato nová zjištění implementovat do teorií vzniku kometárních jader, a to včetně poměrů množství těchto dvou molekul, a i přímo dusíku a uhlíku, a korigovat tak hodnoty zjištěné v Jupiterově atmosféře či ve slunečním větru. Hodnota zjištěná u komety 67P je totiž 25krát menší než jsme doposud předpokládali. Jednou z prvních teorií pro takovéto hodnoty je formování ledů v protosolární mlhovině za velmi nízkých teplot.
Jeden ze scénářů, operující s teplotami mezi -250 až -220 stupňů Celsia počítá s relativně neefektivním zachytáváním molekul dusíku v amorfním vodním ledu nebo špinavém vodním ledu (klatrátu), které rovnou jako výsledek dávají na kometě naměřené hodnoty.
Uvidíme, čím dalším nás tato vlasatice překvapí.....
Zdroj: ESA/Rosetta/ATG/NavCam
2 242 340 návštěv od 1. března 2003
